Dne 18.5. proběhla první online schůzka poradní skupiny za účasti většiny pozvaných hostů, odborníků napříč oblastmi přímo se vztahujícími k tématu přechodových období mladých lidí s mentálním postižením ze školy do dospělého života, spojovaného s tématem sociálního začleňování osob s mentálním postižením a dalších aspektů plnohodnotného aktivního občanství.
O své zkušenosti se podělily 2 ředitelky středních škol umožňujících studentům mentálním postižením vzdělání v praktických školách či rozličných učebních oborech , dále předseda krajské pobočky Národní rady osob se zdravotním postižením ČR , který vyslovil, ve shodě s dalšími členy poradní skupiny, přání v co nejvyšší možné míře zpřístupňovat mladým lidem s mentálním postižením tzv. otevřený trh práce na místo mnohými zaměstnavateli stále rozšířeného tzv. „náhradního plnění“.
Odborné platformy se dále zúčastnili pracovníci kanceláře ombudsmana ČR a zástupce Asociace pracovní rehabilitace ČR, sociální pracovník, který zmínil nutnost usilovat o prostupnost a mezioborovou spolupráci jednotlivých sektorů národního hospodářství a jejich systémů podpory.
Pro provázání dílčích oblastí a sdílení kontaktů a sítě podpory se vyslovily i 2 další členky poradní skupiny, vedoucí oddělení poradenství a dalšího vzdělávání a koordinátorka zaměstnávání osob se zdravotním postižením z Odboru trhu práce Úřadu práce s působností pro Plzeň město.
Živé diskuse se zúčastnila i ředitelka Společnosti pro podporu lidí s mentálním postižením ČR.
Pozitivní atmosféru posílilo sdílení kontaktů v souvislosti konkrétními oblastmi zmiňovanými v debatě bohaté na úhly pohledu a škálu zkušeností zúčastněných stran – např. podpora při docházení na pracoviště, kontaktování tréninkových pracovišť či tranzitních programů, pomoc při hledání dalších pracovních pozic na otevřeném trhu práce a podpora v prvních měsících či roce ve zvládání zaměstnání, zácviku.
Zástupkyně rodičů osob s mentálním postižením poukázala na význam podpory v zájmových činnostech a možnosti realizovat je ve skupině lidí sdílejících zájmy, ne však nutně postižení. Zmínila, jak úspěchy ve volnočasové aktivitě jejímu synovi posílili sebeurčení, vědomí vlastních dovedností, originality, čímž v příkladech nepřímo poukázala na konkrétní případ reálné inkluze.
Optimistické vyznění celého setkání posílilo sdílení příkladů dobré praxe a označování dílčích momentů, které úspěšné vplynutí mladých lidí s mentálním postižením do dospělého života podpořilo.